Interview #3 Jsem gay, no a?

Všem vám přeju krásný den, omlouvám se za delší odmlku, ale pobyt v Katalánsku se mi krátí, a tak se snažím si to tady ještě pořádně užít. Dnes jsem pro vás připravila další rozhovor, tentokrát s mým dlouholetým kamarádem Honzou. Známe se už od základky a vždy to byl skvělej člověk se smyslem pro humor. Nyní je už dospělý, bydlí ve své vysněné Praze, má spoustu přátel, přítele a nebojí se otevřeně mluvit o tom, že je gay! A protože je Honza furt stejně skvělej, dovolil mi, abych ho pro vás vyzpovídala. 

1) Pamatuješ si na den, kdy sis poprvé začal uvědomovat, že jsi gay? 

Na den si přesně nepamatuji. Ono to nebylo ani v průběhu jednoho dne, ale v průběhu několika dnů. Nějak jsem nevěděl, co to se mnou je, přemýšlel jsem nad sebou a začínal jsem si to pořádně srovnávat v hlavě. 

2) Teď to bude znít trochu hloupě, ale proč? Jak se člověk stane gayem, myslíš si, že má člověk danou orientaci už od narození, nebo se k tomu dostane až v průběhu života?
Člověk se jako homosexuálem určitě narodí. Není to tak, že by si vybral. Určitě v dětství ještě nemá tolik rozumu, aby si už ve 3 letech řekl: „Jo tak jsem gay, líbí se mi kluci a jejich pindíci.“ Tak to opravdu není. Člověk si svoji sexualitu začne uvědomovat vždy až v dospívání. Někteří si to uvědomí ve 12, někteří v 15 letech. Vše je individuální a každý to zjistí ať už dříve nebo později.

3) Kdo byl první člověk, kterému ses s tím svěřil?

To si ani nepamatuji. Když jsem se rozhodl okolí říct, že mám odlišnou sexualitu, tak to šlo tak jako postupně. Nejdříve kamarádi a postupovalo to až k rodinným příslušníkům.

"U rodiny to bylo trošku složitější. Hlavně u rodičů. Vychovávali mě celý život a určitě nikdy nepřemýšleli nad tím, že by jejich syn mohl být tak trochu jiný. Ale postupem času se vše zlepšovalo a teď už mě berou takového, jaký jsem."

4) Jak na to reagovala tvá rodina a přátelé, tušili něco?

Tak někteří určitě něco tušili. Nevěnoval jsem pozornost holkám. Koukal jsem na kluky. Přátelé, ti praví se ke mně zády neotočili a plně mě podporovali. U rodiny to bylo trošku složitější. Hlavně u rodičů. Vychovávali mě celý život a určitě nikdy nepřemýšleli nad tím, že by jejich syn mohl být tak trochu jiný. Ale postupem času se vše zlepšovalo a teď už mě berou takového, jaký jsem.

5) Změnilo se něco v tvém životě v bodě, kdy už o tobě věděli téměř všichni z tvého okolí, že jsi gay?

Podle mého se nezměnilo nic. Akorát mně se pořádně ulevilo a spadl ze mě strašně těžký balvan, který na mě visel. Občas se na mě někdo kouká nepochopitelným pohledem. Ale vždy tady bude někdo, kdo je proti homosexualitě, bisexualitě nebo transsexualitě.

6) Určitě bude spoustu lidí také zajímat, jestli jsi měl někdy v minulosti i přítelkyni? 

Tak přítelkyni jsem nikdy neměl. V době, kdy jsem si neuvědomoval svoji sexualitu, jsem holku neměl. Potom jsem plynule přecházel do fáze, kdy jsem si řekl, že jsem homosexuál a holku jsem ani nechtěl. Navíc jsem byl nevzhledný buřtík, kterého nikdo nechtěl. :D

"Podle mě by každý člověk měl dávat najevo kým je a neměl by to skrývat a držet v sobě. Souhlasím, že jsem se změnil."

7) Máš v současné době přítele? 

Ano. V současné době mám čerstvě přítele. Bydlíme oba v Praze a snažíme se trávit všechen volný čas spolu. I když někdy je to kvůli práci celkem nereálné. Náš vztah je ještě v raném období, takže nás toho ještě spoustu čeká. Uvidíme, co nám dá čas.

8) Vím, že ses v průběhu let hodně změnil a nyní tě hodně lidí sleduje na Facebook a Instagramu, víš proč tomu tak je? Je to třeba i tím, že se otevřeně nebojíš mluvit o tom, že jsi gay?
Myslím si, že to je kvůli tomu, že se nebojím otevřeně mluvit o tom, kým jsem. Podle mě by každý člověk měl dávat najevo kým je a neměl by to skrývat a držet v sobě. Souhlasím, že jsem se změnil. Z malého holohlavého klučiny s brýlemi jsem přerostl ve vepříka, který musel poslouchat od svých spolužáků jak je tlustý. Když jsem se rozhodl, že už to tak nejde a začal jsem se sebou něco dělat, tak jsem poslouchal, že jsem “buzerant“, “homouš“, nebo “teplouš“. Držel jsem to v sobě, ale jakmile jsem se rozhodl to vypustit ven a přestat všechno skrývat, tak všechny tyto posměšky přestaly. Ohlas od lidí byl úžasný. Každý obdivoval moji odvahu a já jsem byl a stále jsem na sebe pyšný.

9) Stalo se ti už někdy, že tě lidé začali odsuzovat, nebo měli nějaký negativní komentáře na tvojí osobu právě kvůli tomu, že jsi gay?
Stalo a neustále stává. Jak říkám. Homofobní lidé tady s námi vždy byli, jsou a vždy budou. Ale musíme takové lidi brát s nadhledem a nevšímat si jich. Většinou to jsou zakomplexovaní idioti, kteří nejsou spokojeni sami se sebou a svým životem. Proto musí řešit životy těch druhých. 

"Držel jsem to v sobě, ale jakmile jsem se rozhodl to vypustit ven a přestat všechno skrývat, tak všechny tyto posměšky přestaly. Ohlas od lidí byl úžasný. Každý obdivoval moji odvahu a já jsem byl a stále jsem na sebe pyšný."

10) Pocházíš z malého města, ale momentálně žiješ v Praze. Já mám zkušenost s tím, že ve větších městech nikdo neřeší, kdo jsi, s kým jsi, co děláš, nebo jak vypadáš, ale v malých městech si lidi více všímají, pomlouvají. Myslíš si, že je to stejné i s homosexualitou? Že ji lidé ve větších městech tak neřeší jako v těch menších? Nebo je to individuální záležitost a záleží na člověku?
Je pravda, že v Praze je to každému opravdu jedno. Ale ne úplně. Vždy se najde někdo, komu se něco nelíbí, takže i v Praze lze potkat homofobní jedince. V menším městě je to těžší z toho důvodu, že se většina lidí mezi sebou zná. V Praze, kde žije přes milion obyvatel a ročně sem přijede několik milionů turistů, se nikdo nezná, člověk má malý okruh přátel a zbytek neřeší.

11) Myslíš si, že je homosexualita v dnešní době přijímána lépe než kdysi? Jestli ano, co k tomu vede?
Poslední rok mi přijde, že je homosexualita brána v České republice den ode dne lépe. Určitě za to může otevřenost lidí. Nebojí se to o sobě přiznat svému okolí a tím pádem se mění pohled lidí na tuto věc. Žijeme v roce 2017. Dějí se i horší věci, než to že se narodí někdo homosexuálem.

"Takoví jsme, takoví jsme se narodili a nezměníme to. I kdybychom se snažili sebevíc."

12) Jestli si tento článek bude číst někdo, kdo se bojí veřejně přiznat svou orientaci, co bys mu doporučil?
Určitě bych mu vzkázal, aby se nebál to o sobě veřejně prohlásit. Není žádný důvod k tomu to skrývat. Takoví jsme, takoví jsme se narodili a nezměníme to. I kdybychom se snažili sebevíc. Svět nás musí přijmout takoví, jací jsme bez rozdílu barvy kůže, osobnosti nebo orientace.

13) Chtěl bys něco vzkázat čtenářům? 
Asi bych chtěl jen připomenout písničku od LadyGaga, Born This Way. Pokud jste na sebe naštvaní, a nebo nejste spokojení s tím kým jste, určitě si ji pusťte a zaposlouchejte se do textu. Tahle píseň mně osobně hodně pomohla a dodala mi spoustu odvahy.

Jestli máte na Honzu nějaké otázky, můžete je napsat do komentáře a pokud máte zájem, můžete mrknout na jeho INSTAGRAM.
Doufám, že se vám dnešní článek líbil!

Mějte se krásně, Alexandra.