Interview #4 Máme dvojčátka!

Krásnou sobotu všem!  Dnešní článek bude další Interview, protože tyto články mají vždy největší počet zobrazení a reakcí, takže doufám, že vás tento typ článků baví :) 

Tentokrát jsem vyzpovídala maminku Marušku a tatínka Honzu těchto dvou princezen. Emma a Thea už oslavili svůj první rok, a mě zajímalo, jak se na narození dvojčat rodiče připravovali, co vše bylo potřeba zařídit, a jak těžká byla výchova dvojčátek v prvních měsících.

1) Jaká byla vaše prvotní reakce, první pocit, když jste zjistili že čekáte dvojčátka?

M: Když jsem šla k doktorce, tak jsem byla připravená na dvě varianty – buď že těhotná jsem, nebo že ne. Žádná třetí možnost mě nenapadla. Paní doktorka těhotenství potvrdila a její druhá věta byla, že tam jsou miminka dvě. Moje odpověď byla „ježiši“ 😄 . Tato varianta mě totiž vůbec nenapadla, takže proto taková reakce, ale radost jsem samozřejmě měla velikou.

H: Překvapení, radost, trochu obavy z finančního zajištění.

2) Chtěli jste znát pohlaví, proč ano/ne, měli jste přání, aby to byli kluci, holky, kluk a holka?

M: Ano chtěly, už kvůli jménům, výbavě, člověk prostě ví,  na co se má těšit. Říkali jsme si, že když už čekáme dvojčátka, že ideální by byl páreček, ale samozřejmě jsem hlavně chtěli, aby všechno bylo v pořádku a miminka byla zdravá.

H: Ano chtěl, byl jsem zvědavý a kvůli praktičnosti. Přál jsem si kluka a holku.

3) Vím, jak musí být těžké vybrat jméno pro jedno dítě, proto se ptám, jak dlouho vám trvalo, než jste vybrali jména pro obě holčičky?

M+H: Jméno Emma se nám líbilo dlouho, takže to byla jasná volba. Nad druhým jménem jsme přemýšleli víc, buď se nelíbilo Honzovi nebo nám je nějakým způsobem zprotivila rodina. Druhé jméno jsme proto vybírali celkem dlouho, až nás zaujala Thea. /Tady by se hodilo dodat, že Honza je můj bratranec, a proto tak trochu vím, jak dlouho druhé jméno vybírali. Nakonec nám až do narození They neřekli, jak se bude druhá holčička jmenovat, aby zase v rodině někdo nepřišel s větou "Probůh a jak ji budou ve škole říkat?" 😄/

4) Měli jste nějaké obavy, že bude třeba výchova dvou dětí zaráz hodně náročná?

M: Za sebe rozhodně ano, zejména ze začátku, kdy radost vystřídala obava, jak to vše ze začátku sama bez větší pomoci zvládnu. Byla jsem psychicky připravena, že se budu starat o jedno miminko, takže strach jsem ze začátku těhotenství měla. Ale pak jsem si řekla, že to zvládly ostatní maminky, že to tak hrozné nebude.

H: Já ne, dělal jsem si z toho spíše srandu.

5) Bylo potřeba před porodem zařídit něco speciálního, kromě toho, že bylo potřeba zdvojnásobit výbavičku?

M: Myslím, že ne.

H: Vydělávat dvakrát víc peněz 😄😄

6) Jak probíhaly první měsíce po narození holčiček, bylo to hodně náročné?

M: Holky se narodily o 6 týdnů dřív, 1. měsíc jsme strávili v brněnské porodnici, daleko od rodiny, takže ke konci už to tam pro mě bylo náročné. Když se na to dívám zpětně, tak hlavně první půlrok náročný byl hodně. Bojovali jsme s kojením, holky na střídačku brečely, bolelo je bříško, ublinkávaly, navíc vše dvakrát.  Jako prvorodička jsem neměla s ničím žádné zkušenosti, člověk si na vše musel přijít sám. Dnes už bych spoustu věcí udělala jinak. Honza se sice snažil pomáhat, ale chodil do práce, potřeboval se vyspat, takže bylo to náročné pro obě strany. Já jsem se musela srovnat hlavně psychicky, a nejhorší pro mě byl asi nedostatek spánku, kdy jsem spávala max. 1-2 hod. v kuse.

H: Extrémně náročné, ze začátku hlavně dojíždění do Brna. Přišel jsem o pohodu, klid a spánek. Stále jsme byli v jednom kole, Maruš nebyla úplně psychicky v pohodě.

7) Nedávno měly holčičky rok a mě by zajímalo, jestli se během toho roku nějak měnily vaše pocity či názory. (například dříve vám přišla výchova dvojčat obtížná, ale teď vidíte velkou výhodu v tom, že si mohou hrát spolu)

M: Prvních 7-8 měsíců bylo náročných, neustálý kolotoč, člověk se nazastavil. Od té doby co se začaly přetáčet na bříško, plazit se, lozit, stát, chodit kolem nábytku je to o stoprocent lepší. Ze začátku se podle mě holky moc nevnímaly, ale čím jsou větší, tím více. Teď už si spolu hrají, honí se, ale taky se perou, tahají se za vlasy, žárlí. Už je s nimi sranda, já se už taky víc vyspím, není to už tak náročné, člověk je v lepší pohodě, tudíž i holky. Co se týká výchovy a obstarávání holek je to samozřejmě u dvou náročnější, dvojí krmení, oblékání trvá déle, když něco člověk vysvětluje/zakazuje, říká to tisíckrát, nemůžete se věnovat jenom jedné, vždy ten čas, lásku, věnování musí rozložit mezi dvě a doufá, že nešidí jednu nebo druhou.

H: Je s nimi čím dál tím větší zábava.

8) Jste ten typ rodičů, co své dvojčata obléká do stejného oblečení, nebo vybíráte pro děti oblečení individuálně.

M: Nechtěla jsem nebo jen minimálně. Ale člověk se tomu moc nevyhne. Trička, tepláčky máme většinou namixované, ale takové ty svrchní věci máme většinou stejné. Takhle bych musela shánět dvě různé obdobné věci, což často nevidím, musela bych obíhat různé obchody. Takhle vezmu rovnou dvě stejné, navíc často nakupuji na bazárkách po dvojčatech – takže taky stejné věci, nebo když dostaneme něco od příbuzných, samozřejmě koupí dvě věci stejné. Uvidíme časem, jestli to holky budou vyžadovat nebo budou striktně proti.

H: Je mi to jedno.

9) Často se říká, že dvojčata mají mezi sebou hlubší vztah než sourozenci, kteří mezi sebou mají větší věkový rozdíl, a často také mezi sebou dokážou beze slov komunikovat. Vypozorovali jste už něco podobného u svých dvojčátek?

M: To asi uvidíme spíš až budou větší.

H: Ještě ne.

10) Jsou si holčičky hodně podobné/odlišné ve vzhledu nebo chování?

M: Vzhledově každá jiná, stejný mají jenom nos, typově, postavou jsou od narození jiné. V chování také každá jiná, i když vlastnosti se u nich v různém období mění a střídají.

H: Ve vzhledu i chování odlišné.

11) Popište nějakou vtipnou či zajímavou situaci, která se vám s nimi přihodila.

M+H: Každý den něco, když se honí, smějou se u toho, řehtají se, vidí něco nového, ukazují, …

12) Máte nějakou radu pro rodiče, kteří právě čekají dvojčátka?

M: Hlavně zůstat v klidu, nestresovat se. Pohodoví rodiče (máma) rovná se pohodové děti. Nevnímat moc některé supermatky dvojčat, které vše zvládají levou zadní a zvládly by klidně i paterčata – člověk z nich má akorát depresi a bůhví kde je pravda 😄.

H: Hlavně ať to nehrotí.

13) Četli jste před porodem nějaké knihy o výchově dvojčátek, můžete případně nějaké doporučit?

M: O výchově ani ne, spíš tak celkově o těhotenství, porodu.

H: Ne.

14) Popište (nejlíp každý zvlášť) každou z holčiček jedním slovem, nebo jen krátkou větou.

M: Emma: hodný miláček, usměváček

      Thea: raubíř, tulínek, nenasyta

H: Emma: velký smíšek, nešťastníček

     Thea: malý smíšek, vztekloun

Doufám, že se vám dnešní článek líbil, a jestli máte ve svém okolí někoho, kdo by se chtěl podělit o svou životní zkušenost, neváhejte mi napsat do komentáře :)

Mějte se krásně, Alexandra